Okolí, zábava

Zámecká budova je velmi bohatě novogoticky zdobená. Stejně velkolepá je i výzdoba interiérů vyřezávanými kazetovými stropy, původním historickým nábytkem či pozoruhodným, šestatřicetistupňovým dřevěným schodištěm v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby.

Z pravé strany k zámku přiléhá velký skleník anglického typu postavený v letech 1834 a 1835. V okolí zámku se rozkládá rozsáhlý zámecký park vybudovaný na počátku 19. století. V parku se nachází mnoho vzácných dřevin, bylo zde založeno mnoho okrasných rybníků a zajímavých staveb, jako např. nejstarší moravská rozhledna Minaret z roku 1798, Janův hrad - pseudogotická napodobenina hradní zříceniny, nebo třeba Lovecký zámeček. Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším stavbám vrcholného romantismu na území našeho státu. Dne 7. prosince 1996 byl zapsán na Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

Více na http://www.zamek-lednice.com/

Více na

https://www.zamek-lednice.com/cs/informace-pro-navstevniky/prohlidkove-okruhy/781-minaret

Byl postaven, stejně jako naprostá většina objektů v Lednicko-valtickém areálu, na počátku 19. století v empírovém slohu. Jako výzdoba sem byly převezeny nádherné sochy vídeňského sochaře a malíře Josepha Kliebera z nedaleko stojícího zrušeného Chrámu Múz.

Roku 1919 se původní hranice posunula dál na jih. Před druhou světovou válkou byl zámeček zapojen do obranné linie pevnostního opevnění hranice, o čemž svědčí dělostřelecký srub v přízemí směrem na Hlohovec. Budovu tvoří romantická stavba ideálně zapadající do okolní přírody. Jednopatrová budova se třemi pavilony a altány je postavena v empírovém slohu a velice zdařile imituje velice zdařile antické stavby v okolí Říma. V objektu se nachází restaurace a v sousedství byl postaven hotel.

Zámeček, či spíše klasicistní jednoduchá vilová stavba z počátku 19. století, stojí nad svahem Prostředního rybníka. Jeho hlavní průčelí směřuje na jih k rybníku. Průhledy umožňují výhled na chrám Tří grácií a Nový dvůr, další stavby Lednicko-valtického areálu stojící na protějším břehu. Objekt, který byl postaven pro lovce ptactva a ryb, je obdélníkového tvaru, jednopatrový, v jižním průčelí s předsunutým rizalitem, na jehož konci se nachází nízký trojúhelníkovitý štít. V přízemí najdeme předsunutý vchod nesoucí balkón. Zjistilo se, že zámeček měl po stranách ještě arkády, které se ovšem nedochovaly.

Nedaleko zámečku je také železniční stanice Lednice – Rybníky.

Vytesal jej z jediného balvanu Leopold Fischer a původně zdobilo zámecký park v Lednici. Interiér zámečku není, bohužel, pro zchátralost přístupný.

Svatý Hubert, narozený jako šlechtic přibližně roku 655 v Akvitánii, je patronem myslivců a všech, kteří se podílejí na jejich úlovcích – tedy řezníků, kožešníků, koželuhů a dalších. Původně hříšník, vyznávající víno, zpěv, honitbu a hlavně ženy, jak to už tak bývá, měl podle legendy zjevení v podobě jelena se zlatým křížem mezi parožím. Jelen šlechtice vyzval, aby zanechal světských radovánek a obrátil se k Bohu. To se také stalo a Hubert získal postupně pro křesťanství většinu obyvatel Arden. Později se stal biskupem v Maastrichu a Lutychu. Často vyrážel do okolí, aby dále šířil křesťanskou víru. Na jedné z cest onemocněl zápalem plic a posléze zemřel.

U této kaple se konávaly děkovné bohoslužby za bohaté úlovky po ukončení honů.

Ve Valticích stával původně hrad, který neměl to štěstí, aby se ocitl v pevných rukou jednoho majitele. Jednou ho zdědilo šest panských dcer najednou, jindy byl rozdělen mezi tři rody. Až ve druhé polovině 14. století získala jednu šestinu podílu na dědictví Valtic třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna Alžběta. Jan I byl tenkráte pouhý hofmistr jistého rakouského vévody. Alžběta byla milující a oddaná žena. Upsala tedy v závěti manželovi tento svůj podíl, čímž byl dán základ obrovskému panství (přes 30 000 hektarů), které nejbohatší rod na území dnešní České republiky postupně vybudoval a spravoval až do konce druhé světové války.

Více na www.zamek-valtice.cz

Janův hrad je umělá zřícenina, která byla postavená jako lovecký zámeček – romantická napodobenina zříceniny starého hradu. Stavbu podle projektu Josepha Hartmutha započal v roce 1801 Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna. Ten však v roce 1805 zemřel, a tak stavbu dokončil o tři roky později (1808) jeho o rok mladší bratr Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.

Více na www.januv-hrad.cz

Empírová architektura Nového dvora dokládá, že i užitkové budovy mohou vyhovět všem estetickým požadavkům, zejména co se týče splynutí s okolním prostředím. Objekt stojící na návrší, které se svažuje až ke břehům lednických rybníků, byl tvořen stájemi a obytnými prostory. Na tomto statku je nejzajímavější kruhová rotunda v průčelí, kde je krásně vymalovaný a zrestaurovaný salónek.

Stavbu navrhl již tradičně architekt Joseph Hardmuth, který ovšem požadoval za své návrhy nepřiměřený honorář. Objekt začal stavět Alois I. z Lichtenštejna, ale dokončil ji (1805) jeho mladší bratr Jan Josef I (1816).

Stýskalo se mu velmi po bratrech i po otci, a proto pojal tuto stavbu jako vzpomínku na ně. Na zdech je německy napsáno: „Syn otci, bratr bratrům.“a „Nezapomenutelným předkům jediný pozůstalý syn.“ Sochy Josefa Kliebera nacházející se v tomto objektu představují ctnosti a vlastnosti bývalých vládců.

Dnešní návštěvníci sem přicházejí většinou kvůli archeologickému muzeu v přírodě. Na tomto území se v 9. století rozkládalo nejrozsáhlejší raně středověké opevnění na území dnešní České republiky. Uvnitř tohoto opevnění se nacházel kostel a pohřebiště, stávaly tam domky, chlévy, stodoly i sýpky. Archeologický výzkum se zde provádí od roku 1958 a dodnes se tu a tam objeví nějaká prastará cennost. Ve výzkumné sezóně může sledovat nové objevy přímo v terénu i laik.

Stavba je poměrně mohutná a má tři poschodí. V patře se nachází sál, kde se dříve shromažďovalo panstvo před lovem, než vyrazilo do okolních lesů na honitbu. Z vyvýšeného místa je sledovala bohyně Diana, která dodnes sedí na trůně, který je umístěn na vršku sloupu v průčelí zámečku.

První písemná zmínka o Valticích se datuje k roku 1192, kdy tehdejší pasovský biskup Wolker vyměnil Valtice i s vinicemi s Widdardem ze Seefeldu za jiné panství. Opevněné město pak vlastnilo postupně více šlechtických rodů, až se stalo ve 14. století vlastnictvím významného knížecího rodu Lichtenštejnů. O velikosti a významu vinic se dozvídáme z Lichtenštejnského urbáře např. z roku 1414. Jsou zde sepsány zvyklosti v horenském viničním řádu.

Velký rozsah vinic si vyžádal taktéž postupnou výstavbu dvou unikátních sklepů: Zámeckého, v roce 1430 s kapacitou asi 650 tisíc litrů vína, a Křížového, v roce 1640, který je 120 metrů dlouhý a 100 metrů široký a má kapacitu přes jeden milion litrů. Valtická vína si našla cestu i na šlechtické a panovnické dvory. Dodávala se do Vídně, Slezska – Vratislavi, do Prahy i jinam. V listinách města pražského je např. zaznamenáno, že dne 18. ledna L.P. 1617 bylo pro Prahu nakoupeno 96 věder (1 vědro = 56,5 l) výborného valtického vína od hejtmana Lichtenštejnského.

Interiér byl zařízen v čínském duchu. V některých místnostech byl umístěn vzácný porcelán, k zábavě tehdejších návštěvníků zde byli chováni v klecích bažanti. Hosté, kteří se dostavovali k četným honitbám, oceňovali zejména nádherný výhled na Pálavské vrchy a nedaleké město Mikulov, které bylo obklopeno, stejně jako dnes, četnými vinicemi.

Lesy jsou protkány řadou cest, cestiček, kanálů, potůčků, tůní a slepých ramen obou řek. Nádherné rozkvetlé louky vytvářejí na jaře květinové koberce a v korunách stromů zpívá vzácné ptactvo. Celá fauna i flora tohoto kusu země je jedinečná svým druhem a vyzařuje ze sebe nesmírnou harmonii.

Zde byla rovněž lovecká doména Lichtenštejnů. Milovali tento kraj a často vyráželi na lov, jehož vyvrcholení se odbývalo hostinou v zámečku Lány. Byl k tomuto účelu zbudován v letech 1810-1812 podle návrhu architekta Josefa Hardmutha, vynálezce tužky. Lánský zámeček má podobu jednopatrové budovy v obdélníkovém tvaru a empírovém slohu. Zdobí jej půlkruhový pavilon s pilíři.

Za svoji jedinečnost a zachovalost vděčí tato nádherná biotopická enkláva i skutečnosti, že sem byl od roku 1948 do roku 1989 kvůli hraničnímu pásmu se západním sousedem (Rakousko) zakázán přístup. Dnes jsou tyto lesy přístupné veřejnosti. Chová se zde v omezeném počtu (aby nedocházelo k většímu poškozování flory této oblasti) vysoká zvěř (jeleni, daňci).

Tento jehlan byl vystavěn na památku uzavření míru mezi Francií a Rakouskem roku 1797, stojí o celých čtyřicet let déle než ten známější (Černý Obelisk) v Paříži. Nechal jej vybudovat Alois Josef I. z Lichtenštejna, jehož bratr Jan Josef I. se válek na straně Rakouska zúčastnil.

A pověst Facky? Traduje se dlouhá léta, že zde dostal kníže Lichtenštejn od manželky pohlavek. Důvody mohou být prý dva. Buďto byl ztrestán za nevěru manželskou, nebo za propití a prohrání celé vesnice v kartách. Nebo i za obojí...

Pískovcové kvádry jsou sestaveny do třiadvacet metrů vysoké štíhlé pyramidy, jejíž vrchol zdobí pozlacená hvězda. Původně vedla k obelisku topolová alej, byla ale z velké části pokácena. Díky jejím pozůstatkům je ale dodnes vycházka k Obelisku příjemná.

Klasicistní budova sloužila při honech většinou jako myslivna. V prvním patře má lodžii zdobenou toskánskými sloupy. Odsud nebylo daleko na Janohrad, kde se po skončeném honu konaly hostiny a kde se panstvo bujaře po celou noc, až do bílého rána, veselilo. Dnes je zámeček v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný.

Pro vodní radovánky je zde 15 bazénů s celkovou plochou 3000 m2, které obsahují vodu z termálního vrtu. Mezi ně patří i venkovní bazén Riviéra, který je otevřen celoročně a i v zimě si udržuje teplotu přes 30 stupňů Celsia.

Najdete zde lanový park s vysokými překážkami, lanáček pro děti, Big Swing – obří houpačku, dětské hřiště, balanční prvky a můžete si vyzkoušet lukostřelbu a chůdy.